Na závěr bych ti ráda vyjádřila podporu a poslala na dálku obejmutí. Moc dobře vím, jak jsou tyhle obtíže náročné, a jak nás někdy dostávají do začarovaného kruhu, ve kterém můžeme zažívat pocity selhání, nejistoty a bezmoci. A hlavně jak to umí narušit partnerský vztah, když s tím člověk nepracuje vědomě skrze rozvoj intimity a otevřenou komunikaci. Nakonec ale za sebe můžu říct, že mě to ve výsledku obohatilo, protože mě to donutilo vystoupit ze zajetých kolejí a pracovat na osobním i partnerském růstu. Říká se, že každý šaman si prošel nějakou vážnou nemocí, která ho iniciovala a zasvětila, a léčení, kterým byl sám nucen projít mu pak rozšířilo vědomí a otevřelo srdce, a jen díky tomu dokáže léčit i druhé. Já vím, že ne každá žena má záměr stát se šamanem, nebo třeba průvodkyní druhých, ale vždy se svým vlastním zasvěcením stává léčitelkou pro sebe i své blízké. Právě skrze bolest dokážeme otevřít nové vrstvy vztahu, protože nás to vede k ještě větší zranitelnosti a blízkosti. A také nás to vede k pravdě, protože bolest a nemoci obvykle ukazují na to, kde nežijeme v souladu se svými (ženskými!) potřebami, a kde jsme k sobě nelaskavé a jdeme proti sobě. Přijmout bolest či nemoc jako učitele není jednoduchá cesta, přiznávám, ale život takový bývá. Zkouší nás, drtí a ohýbá, aby z nás vymáčknul to nejlepší, a proto se vždy na každý problém snažím dívat jako na příležitost, protože co nakonec člověku zbývá, aby se z toho nezbláznil. ;)
Tak se drž, protože jsi tady, tak jsi na správné cestě!
A ta cesta vede zpátky k sobě. 💛