Představ si člověka, kterého hluboce miluješ. Může to být Tvůj partner, Tvé dítě nebo třeba blízký přítel.
Uvědom si, jak takového člověka vidíš, jak na tebe působí, co všechno se v Tobě odehrává, když se mu díváš do očí. Někdo, koho neznáš, by v Tobě takové pocity nevyvolával. A na druhé straně by tento člověk nevyvolával takové pocity v někom jiném, kdo k němu tak hluboké city nechová.
Tvá láska totiž mění Tvé vidění. Zasvěcuje Tě. Otevírá Tvé OKO DUŠE.
Oko duše nejen vidí, oko duše ví. Nebo ještě lépe řečeno - oko duše ZŘÍ, to zahrnuje obojí.
A nepotřebuje k tomu světlo, protože prohlédne i tu největší temnotu.
A nepotřebuje žádný čas, protože hledí do věčnosti.
Proto oko duše nemrká. Mrkáním se čas odpočítává. To je důvod, proč lidské oči nikdy nevidí to podstatné. Mrkají. Jsou lapené v pasti času. Mají dojem, že věci stárnou. Že časem přestávají být krásné.
Ale ten koho miluješ, Ti nikdy nezestárne. Nikdy pro Tebe nepřestane být krásný. Z jeho očí na Tebe září krása nekonečna.
A je tak krásné se do ní nořit.
A teď si představ, že se okem duše dokážeš dívat na celý svět.
Že dokážeš vidět barvy tam, kde druzí vidí šeď. A zázraky tam, kde ostatní vidí jen marnost a prázdnotu.
V lidech vidíš hlavně to dobré a umíš je v tom podporovat.
A vidíš opravdovou esenci věcí a díky tomu Ti nikdy nezevšední.
A nakonec, i sama sebe vidíš jako zázračnou a krásnou bytost, která si zaslouží všechnu lásku světa.
To všechno je možné. To všechno umí Tvé oko duše.
Okem duše ses přirozeně dívala na svět, když jsi byla malá. Díky tomu Ti přišel kouzelný. Tolik Tě bavilo ho prozkoumávat! Jenže dospělí příliš upoutávali pozornost Tvých fyzických očí. Učili Tě dávat jména všemu, co vidíš. „Co je tohle za barvu?“; „Jak se jmenuje tenhle strom?“; „Poznáš tohle zvířátko?“.
MRK - červená! - MRK - borovice! - MRK - to je kráva a dělá bůů!
Těch nových informací bylo tolik, nebyl čas se ptát „jaké pocity v Tobě tahle barva vyvolává, kde ve svém těle ji cítíš?“; „Myslíš, že nás stromy vnímají? Že se s nimi dá komunikovat?“; „Jaký asi kráva vidí svět? Přemýšlí o něčem? Jak prožívá lásku?“.
To jsou otázky, které probouzí oko duše. Nutí nás se dívat do jiné úrovně reality, protože naše oči nic takového nevidí, neznají odpověď. Vidí jen na povrch věcí.
A povrch umí být velmi líbivý, a tak si s ním obvykle vystačíme a oko duše necháme zakrnět. Zavřeme ho. A tu tam ho pootevřeme jen skrze lásku. A někdy ani láska nestačí a stejně na druhých vidíme samé chyby a věci kolem nás nám připadají všední.
O své oko duše je totiž potřeba pečovat. Trénovat ho. A pokud se zavřelo, tak se postarat o to, aby se zas pomaloučku otevřelo.
Když se o to samy nepostaráme, tak se o to postará život. A to obvykle tak, že nám dá pořádnou facku a oko duše nám otevře šokem. Proto je lepší tomu předcházet a vzít zodpovědnost do vlastních rukou.
V mém minikurzu PROBUĎ SVOU ALENKU učím ženy své oko duše zase otevřít.
Vracíme se do dětství a spojujeme se s naší vnitřní holčičkou, která nám s tím pomáhá. Je to báječných pár dní plných prožitkových technik a cvičení. Pokud bys své oko duše také ráda otevřela, tak se přihlas na čekací listinu a dám ti vědět, až minikurz zase otevřu.
