Cítím potřebu se jako vodnář vyjádřit k započatému věku vodnáře a teď to konečně dozrálo... 
Někdy se o nás vodnářích říká, že nemáme srdce.
To by ale byly smutné vyhlídky na věk, který nás čeká.
Ale nejsou na místě!
Ono je to totiž jinak.
Naše srdce je veliké a hluboké.
Vejde se do něj celý vesmír. 
No a díky tomu jsme jednou nohou pořád ve hvězdách. 
A tak se může zdát, že to ´zemské´ nebereme vážně.
Ale to prrr! My to tu bereme velmi vážně.
Tady jde totiž o to, co kdo tu bere vážně. 
Berete vážně sami sebe? Nebo co si o vás druzí lidé myslí? Berete vážně, co si myslíte vy o nich? Je pro vás důležitá značka vašeho oděvu? Auta? Kabelky? Šperku? Berete vážně mezilidské hry na důležitost? Morální převahu? Společenský status? Berete vážně politiku? Statistiky? Čísla? Názory? Postoje? Slova?
Pak se skutečně může stát, že budeme ve vaší blízkosti trochu nepřítomní.
Protože pro nás nejsou důležitá slova, ale energie ve vašich srdcích. 
Nechceme slyšet váš názor, chceme vidět jiskru života ve vašich očích. 
Nechceme s vámi hrát hry na to, kdo to dál dotáhnul, chceme vás vzít za ruku a společně se nechat unést krásou hvězd. 
Nechceme obdivovat značku vašich bot, chceme s vámi bosí běhat v trávě. 
Nechceme si o vás nic myslet, chceme vás jen milovat. 
Možná, že právě jsme velmi přítomní.
A možná, že takový bude tenhle věk.
Méně názorů na život a více života samotného.
Moc bych si to přála.
Terez Ka. 
