Osmiletý Jáchym nám nedávno přinesl domů tyhle kameny. Pečlivě si je vybral z hromady oblázků na břehu jezera a dal nám náležitě najevo, že mu na nich záleží a určitě je nesmíme třeba omylem vyhodit.
Takové upozornění bylo určitě na místě, protože ze všech těch zajímavých, barevných, krásně ohlazených, nebo něčím speciálních kamenů, které u toho jezera byly, si on vybral naprosto „průměrný“ kámen béžový a černý, který najdete ležet u kdejaké zaprášené cesty.
Díváte se na něj a vidíte hrdého nálezce skutečné pokladu.
Podíváte se na kameny a vidíte „šutry“.
A pak vás to trkne – zase jedu na autopilota, zase jsem ten vážný dospělý, zase se dívám jen hlavou.
A tak zavřete oči a přesunete pozornost do svého srdce. Chvilku počkáte, než ucítíte, že se vám podařilo se v něm ukotvit, pak oči zase pomalu otevřete a podíváte se na kameny znovu.
Kameny se proměnily.
Vidíte je v souvislostech, vidíte jejich příběh, vidíte příběh celé naší Země. Vnímáte sílu, která jim dala vzniknout, i tu, která je rozervala do těchto malých kousků. A nakonec i tu, která je v teplých malých rukou donesla až do vašeho domova.
Cítíte uvnitř sebe, že stejná síla koluje i ve vás.
A tohle všechno uvědomění se odehrává najednou, v pár vteřinách se to všechno propojí. A kameny už nejsou jen kameny. Jsou život.
A vy už nejedete na autopilota, už jste přítomni v tomto okamžiku celou svou bytostí. A je vám krásně...
Teď když jsem to takhle v pár slovech popsala, tak to vypadá tak samozřejmě, tak jednoduše. Ale umět se dostat do takového stavu jsem dlouho neuměla. Léta jsem ani nevěděla, že tenhle způsob prožívání vůbec existuje.
Chtělo to souběh důležitých setkání, správných knih a informací. Pak přišly meditace, stavy změněného vědomí, tantrická praxe a spoustu silných životních zkušeností.
A teď tu stojím a koukám na Jáchyma a vím, že nebude dlouho trvat a tyhle kameny se mu promění v šutry.
Čeká ho procházka stinným údolím svého ega a oddělenosti od světa. Přijde puberta a všechno moudré, co říkají starší, mu bude připadat trapné. Bude ho zajímat jen on sám, hraní her a časem i holky.
Ale když bůh dá, tak po tomhle všem se zase vrátí zpět. Zpět k životu, k jeho podstatě a k tomu, že i „obyčejný“ kámen může být pokladem.
Není to jednoduchá cesta. Vím to, kráčím po ní. Je plná slepých uliček, lákavých zkratek a pastí a někdy vede přes hodně temná místa.
Ale stojí to za to, po ní jít ❤
