Dovol si přijímat svou slabost. Přijímat ty chvíle, kdy se necítíš ve své kůži a marně hledáš své síly. Ať už za tím stojí cokoliv. Může tě oslabit nemoc, stres, přílišné tlačení na výkon... nebo i něco tak přirozeného, jako začátek cyklu a příchod menstruace. Na tom nesejde. Všechno to vyžaduje to samé. Zastavit se a dát si péči. Naplnit vyprázdněný pohár.
Nepřijímat vzorec, že jako silná holka musíš zatnout zuby a dál pečlivě plnit všechny své úkoly ~ to je síla, kterou vyžaduje ego.
Představ si, že by si naše planeta řekla, že zatne zuby a zkusí celý rok udržet léto. Že celý rok bude vydávat své plody, pojede neustále na plný výkon, nikdy se nezastaví a neodpočine si. Pořád slunce, pořád vše zelené. Žádné spadané listí ani sníh. Nic, co by vytvořilo ochranou vrstvu pro regeneraci půdy, ochranu pro nový život.
Však se podívej na místa, na kterých svítí neustále slunce. Je tam poušť.
Proto ani ty se neboj nechat se zapadat sněhem, když cítíš, že je to potřeba. Není to slabost. Je to projev moudrosti.
Jsi unavená? Odpočiň si, dovol si to. Neměj za to výčitky. Netlač na sebe.
Já vím, vždycky nejde v životě zmáčknout kouzelné tlačítko stop a zastavit úplně všechny činnosti. Ale zkus se zamyslet nad tím, kde to udělat můžeš. Kde se honíš proto, že máš pocit, že musíš, a přitom se nic nestane, když se to neudělá.
Máš práci, která ti to nedovolí? Možná bys potřebovala nějakou jinou. Máš partnera, který se na tebe dívá skrz prsty, když si dovolíš odpočívat? Možná by si potřeboval hledět svého. Máš děti, které tě ani na chvíli nenechají v klidu? Možná potřebují zjistit, že máma není žádný robot, ale lidská bytost, která taky občas potřebuje péči.
Nastal čas dávat tomuhle světu jasně najevo, že končí doba, kdy je na piedestalu výkon a produktivita. Je potřeba otevřít oči a uvidět, kam tahle iluze naši společnost dovedla. Ke konzumu, vykořisťování a ničení planety.
Ono se to zdá možná málo. Jak by můj odpočinek ~ přijmutí mé vlastní zimy ~ mohlo mít nějaký dopad na společnost?
Já věřím, že když bude přibývat žen, které začnou vnímat s úctou potřeby svého těla, tak bude méně těch, které budou ochotné si ho nechat pošlapávat ve jménu společenského blahobytu.
Já nevím, jestli k životu nutně potřebuju mít možnost si jít v neděli koupit čerstvé housky. Nebo jestli je až tak nutné hnát lidi v noci do továren, aby se nedejbože nepřestala ani na minutu vyrábět nová auta.
To všechno musí zajišťovat někdo, kdo chce taky v noci spát, a nebo mít hezkou neděli pro sebe.
A to je samozřejmě jen miniaturní zlomek příkladů, kterých by se dalo najít tisíce.
Tak moc jsme si zvykly na to, že svět včetně nás musí být v pozoru 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, že už nám to vůbec nepřijde divné.
Mě to teda divné přijde. Divné a smutné.
Moc si přeju, abychom společně stvořily společnost, která bude dávat lidské zdraví nad produktivitu. Která bude mít úctu ke křehkosti žen i Matky Země.
A vím, že svým vlastním zastavením pomáhám takovou společnost vytvářet. Pokud je mé zastavení bez výčitek.
Pak zasazuji do svého okolí semínko ~ odpočívám a jsem s tím v pohodě, protože vím, že je to tak v pořádku.
