Říká se, že když Ti někdo ublíží, měla bys to zapsat do písku. A když pro Tebe někdo udělá něco hezkého, měla bys to vytesat do kamene.
Pak nebudeš připoutaná ke svým bolestem, ale necháš je odvát jako zrnka písku, abys mohla jít s lehkostí dál.
Abys mohla jít cestou svobody. Cestou, na které si TY volíš, jak se cítíš.
Spoustu lidí dělá v životě pravý opak a své bolesti si nechávají vrýt hluboko do svého srdce. Někdy vědomě, ale častěji o tom samozřejmě ani neví. Stanou se oběťmi situace. Především, když je někdo zraní ještě jako malé děti.
Možná i Ty tohle cítíš ~ že některé z Tvých pocitů a myšlenek jsou stále připoutané k lidem a událostem, které Tě zranili.
Ale kde je připoutání, tam není svobodná vůle.
~
Schválně se sama sebe zeptej:
Kdo vlastní mé city?
Patří mé tělo a má mysl přítomnosti nebo minulosti? Patří vůbec mně? Nebo jsou připoutané k někomu / něčemu? A kolik energie mě stojí ta pouta udržovat? Nemohla bych tuto energii využít ve svém životě lépe?
Takovými otázkami se budeš vracet sama k sobě.
A o to tu jde. Být u sebe ~ ve svém srdci a milovat se tak, abys kvůli SOBĚ odpouštěla druhým to, čím Tě zraňují. Protože právě SEBE tím osvobodíš ~ uvolníš svá pouta, uvolníš energii, která je držela pohromadě a nasměřuješ ji tam, kde ji je ve Tvém životě nejvíc potřeba.
Já vím nedělá se to tak snadno, jak snadno se o tom píše, ale už jen to, že si tohle uvědomíš ~ že odpouštění uvolňuje Tvá pouta, Ti dává větší vnitřní motivaci a impuls k tomu, abys to dokázala.
~
Tuhle myšlenku jsem dnes vybrala proto, že tento týden provádím ženy v mém kurzu lekcí o odpouštění a budu s nimi procházet prožitkovou technikou, kterou jsem nazvala právě tímto způsobem: Odpouštím a uvolňuji pouta.Cítila jsem ale, že ji chci alespoň takhle sdílet s vámi všemi, protože adventní čas je jako stvořený ke smiřování a od-pouštění všeho, co už není potřeba s sebou vláčet dál do nového roku.
Snad tohle semínko přispěje k tomu, aby se vám to dařilo o něco snadněji.
