fbpx
LESK A BÍDA PARTNERSKÝCH VZTAHŮ
Poselství (nejen) pro rok 2023
8 minut čtení
Proč je partnerský vztah tak náročná disciplína?
Proč nás právě ten, kdo je nám nejblíž, umí tak zraňovat a vytáčet do běla?
Proč se většina vztahů rozpadá?
A co to má společného s rokem 2023?
„Ó vrtkavá lásky květeno, jen ty nás umíš v jednu chvíli vynést do nebeských výšin a v druhé hned strhnout do pekel horoucích!“
Mohlo by se zdát, že rokem zaměřeným na vztahy byl ten loňský, složený ze samých dvojek. Jak je známo, dvojka je číslem vztahů, sjednocování protikladů a duality. Jenže jak to tak v životě bývá, věci nejsou vždy takové, jak se na první pohled jeví. Proto ani vztahy nevychází z přímočaré rovnice 1+1=2.
Kdo se dívá skutečně pozorně, tak chápe, že partnerský vztah vychází z rovnice 1+1=3.
Moudrost archetypů
Už naši předci věděli, že ve vztahu nejsou jen dva lidé. Stačí se podívat na zobrazení mileneckých archetypů na tarotových kartách z počátku 19. století. Není na nich pouze muž a žena, ale v obou případech je doplňuje ještě bytost třetí. Na kartě ´Zamilovaní´ je to žehnající Rafael, archanděl milenců a na kartě ´Ďábel´ to není nikdo jiný než sám Lucifer.
Vždy když se setkají milenci, vzniká z jejich blízkosti něco víc. Něco, co by samo o sobě nikdy nemohlo existovat. Jak se s humorem říká…
Partnerský vztah je místem, ve kterém se dva lidé učí řešit problémy, které by sami nikdy neměli.
I když tohle tvrzení na první pohled vyznívá pro vztahy nepříznivě, ve skutečnosti skrývá velký dar a příležitost společně růst. Vztah je totiž místem, které nás rozhodně nenechává lenivě spát na vavřínech iluzí, které jsme si o sobě během života vystavěli. Vztah z nás umí vytáhnout to nejkrásnější a zároveň to nejhorší. Umí nás nelítostně konfrontovat s tím, kdo opravdu jsme, včetně potlačených částí našeho já. Těch částí, které jsme úspěšně zametli pod koberec často už v ranném dětství.
Zlobivé vnitřní dítě
Většina z nás v sobě v dětství potlačila zlobivou holčičku a zlobivého kluka. Ty, co neposlouchají, jsou líní, sobečtí, lakomí, škodolibí, zlí a bůhvíco ještě. Jsou to všechny ty vlastnosti, které se z nás rodiče snažili „vymlátit“ přísnou výchovou, tresty a odpíráním lásky. A my jsme uvěřili, že se jim to povedlo. Ale jen do chvíle, než nás začne zraňovat ten, koho milujeme. Ó samotný Ďábel pak vystrkuje pařáty! On totiž nikdy nespí, jen čeká na vhodnou chvíli, aby nás donutil odhalit své pravé já. Ale nepředbíhejme.
Co o vztahu říká karta Zamilovaní?
Můžeme ji chápat jako předobraz počáteční fáze vztahu, období nevinné zamilovanosti, „růžových brýlí“ a vrcholu slasti, jak názorně zobrazuje vztyčená hora mezi milenci. Muž a žena jsou tu symbolicky zastoupeni Adamem a Evou, kteří zatím ještě neupadli do hříchu = nezakousli se do pomyslného jablka poznání, což si můžeme představit i tak, že zatím vzájemně nepoznali sami sebe (a především ještě nepoznali své stíny). Všechno se jim díky tomu jeví v zářivých barvách, mají pocit, že konečně nalezli toho pravého, svatý grál a konečný smysl života. Žehná jim nejen archanděl, ale i samotné slunce.
Čím je zamilovanost na začátku vztahu opojnější, tím strmější pád milence čeká, až přijde ono zlověstné poznání: „Aha! Tak takový tedy jsi! Jak jsem mohla být tak slepá?!“
Když zamilované navštíví Ďábel
Karta Ďábla je půlnočním protipólem své sluneční sestry. Tento archetyp se ve vztahu projevuje jako samotná muka pekelná. Jak v praxi vypadají? Mají mnoho různých podob - boj o moc a převahu, citové vydírání, manipulace, výčitky, urážky, přehánění, překrucování, moralizování, hledání viníka, přehazování zodpovědnosti, kritika, závislost, žárlivost, touha vlastnit, neschopnost tolerovat nedostatky, odsuzování, pohrdání… To všechno ty dva nebožáky svazuje a připoutává ke trůnu vládce podsvětí. A do vztahu to přináší pověstné dusno, ve kterém milenci nemohou volně dýchat.

Co se to těm dvěma stalo?
Dříve či později Ďábel navštíví všechny zamilované a bez slitování je postaví před odhalení jejich stínu. Není náhoda, že jsou na obou kartách milenci nazí. Nahota zde symbolizuje pravdivost a odložení všech masek. To je to, co s námi vztah dělá. Zbavuje nás másek a rolí, ve kterých tak rádi chodíme na veřejnosti. Říkejme jim „správný muž a správná ženská“, nebo také „ti, kdo plní společenské normy a očekávání“. Ve vztahu si na ně nedokážeme hrát věčně. Vždyť kde jinde naše společenské masky svlékat, než za zdmi našich domovů, v našem pečlivě střeženém soukromí. Problém je, že díky vztahu v tom našem soukromí jaksi nejsme sami a druhý se tak stává svědkem našeho odhaleného já.
Každý máme společenské masky
Jestli si teď říkáte „já ale žádné masky nenosím, jsem vždy sama/sám sebou!“, pak musím uvést na pravou míru, že tu nemluvím nutně o nějaké umělé přetvářce, ale o přirozeném instinktivním skrývání svých nedostatků, strachů, zlozvyků, neřestí, slabostí… a je to právě Ďábel, kdo nad našimi slabostmi bdí a jako správný svůdce a pokušitel rád využije každé příležitosti, aby nám připomněl, že i ony jsou naší součástí.
Ale je role Ďábla skutečně špatná?
Podívejme se znovu na jeho kartu. Milenci jsou možná svázáni řetězy, ale jejich oprátky jsou ve skutečnosti volné. Mohou si je sundat, kdykoliv budou chtít. Jedinou překážkou jim je to, že si nejdřív sami musí uvědomit, co je svazuje.
Co to v praxi znamená? Že se potřebujeme podívat na skutečné příčiny situací, které ve vztahu zažíváme. Znamená to přiznat si, že naše problémy jsou vždy výtvorem vzájemné interakce. To je ale značně nepohodlné, mnohem snadnější (a bohužel v praxi velmi časté) je, že zaujímáme vůči druhému postoj nevinné oběti („to on za to může! / to on mi ubližuje!“). Jenže přitom zapomínáme, že…
Kdykoliv je ve vztahu:
   × ten, kdo ubližuje, pak je v něm i ten, kdo si nechá ubližovat,
   × ten, kdo je panovačný, pak je v něm i ten, kdo se nechá opanovat,
   × ten, kdo přehlíží, pak je v něm i ten, kdo se nechá přehlížet…
Ať už jsem tím, kdo bolest působí, nebo tím, kdo schytává rány, pak mám ke své roli v obou případech „dobrý“ (a často důmyslně skrytý) důvod. Mohu mít dokonce i zvrácený zájem si tuto svou roli udržet a přitom si to vůbec nemusím uvědomovat! Oběť například může profitovat ze své domnělé bezmocnosti tím, že ji drží pěkně v teplíčku a smrádečku její komfortní zóny. Když nemá nad situací moc, protože „on je takový“, pak se nemusí konfrontovat s tím, proč si ve skutečnosti od něj nechá líbit, že ji shazuje / si jí nevšímá / si z ní dělá služku… Na nevědomé úrovni totiž může být přesvědčená, že si to ve skutečnosti zaslouží. Její máma to přeci vydržela, tak taky zatne zuby a dá to. Je přeci hodná holka! Kdo je hodný, ten nemá žádné potíže. Nebo ne?
Dovolím si používat tyhle známé stereotypy, protože se nezřídka u svých klientek setkávám s tím, že jsou v naší společnosti stále velmi živé. Možná teď někomu dokonce šlapu na kuří oko, ale dělám to jen proto, abych do takové situace vnesla naději. Každý má totiž moc změnit to, co se mu děje. Nejprve si ale musí přiznat svůj podíl viny a odhalit skutečnou příčinu.
Samozřejmě hra na oběť a pachatele může mít kořeny i jinde než v oblasti sebehodnoty, odkud pramení zmíněné „zasloužím si to“. Docela stačí, že jsem přesvědčená, že „věci se dělají takhle“ a můj partner je přitom dělá úplně opačně. Darebák! Copak nevidí, jak mě tím mučí?!
Citová bolest jako katalyzátor růstu
Vždy, když nás Ďábel mučí OHNĚM pekelným, dělá to jen proto, abychom prohlédli a konečně si uvědomili, že my sami si ubližujeme! Oheň je dárcem světla > světlo přináší jasnost > jasnost je symbolem našeho vědomí. Klíč tedy leží v poznání a začlenění nevědomé, potlačené části našeho já do našeho vědomí. To je to, co po nás Lucifer chce. Vždyť jméno Lucifer ve skutečnosti znamená Světlonoš (lat. lux = světlo, fero = přináším). A právě partnerský vztah je vynikajícím katalyzátorem tohoto procesu. Proto jsou si karty ´Zamilovaní´ a ´Ďábel´ vzájemným protipólem. Proto umí být láska tou nejkrásnější i nejbolestivější zkušeností zároveň. Je naší příležitostí růst.
Kdykoliv tě tvůj partner vytočí, zvolej: „Sláva! Další příležitost ke zrání a očistě!“.
Záměrně to zlehčuju, ale jen proto, abych zdůraznila, že svá dramata ve vztazích si děláme my sami. Stačí jen tahle „drobná“ změna úhlu pohledu a otevřou se nám úplně nové možnosti, jak se svým vztahem zacházet. Ale pozor, pořád je to jen začátek naší cesty k sobě.

Teď už víme, že si naše řetězy můžeme sami sundat, zatím ale nevíme JAK.
Tady přichází na řadu jedna mimořádně důležitá dovednost, bez které to žádný vztah daleko nedotáhne: KOMUNIKACE.
Partner nikdy neporozumí našemu utrpení a vnitřním konfliktům, pokud je s ním nebudeme sdílet. Zároveň nám ale nikdy nebude ochotný opravdu naslouchat, pokud s ním naše trápení budeme sdílet způsobem, který z něj rovnou dělá pachatele. A tohle právě spoustu z nás neumí. Když se nám něco nelíbí, tak máme tendenci se uchylovat k jednosměrné kritice, výčitkám a poučování. Přesně tak s námi totiž zacházeli naši rodiče. Tímto způsobem v našem sdílení nikdy nejsme „spolu“, ale „proti sobě“, což místo porozumění vyvolává mnohem častěji dohady a konflikty. A s těmi už tuplem neumíme zacházet.
Je to trochu začarovaný kruh, protože když spolu neumíme otevřeně komunikovat, tak nás to opět vede k uzavírání se, potlačování částí svého já a hraní rolí.
Jak se dostat ze začarovaného kruhu nedorozumění?
Jak využít vztah k tomu, abychom mohli společně vyrůst?

Existuje mnoho cest. Jednou z nich je posvítit si právě na to, JAK s naším partnerem komunikujeme. Je to skvělý první krok. Naučit se říkat věci způsobem, který nás vzájemně otevírá místo toho, aby nás vháněl do vyhrocených konfliktů, nebo do toho, že se před sebou budeme uzavírat. Když se spolu naučíme tímto způsobem komunikovat, tak společnými silami dokážeme poznat pravé příčiny našich neshod (=démonovu pravou tvář). Jestli tě láká si takovou komunikaci osvojit, tak ti moc doporučuju můj rychlokurz partnerské komunikace: MILÁČKU, NEZLOB SE! Pořádám ho zdarma jednou za rok, stačí si rezervovat své místo. (Pozor, minikurz je zatím pouze pro ženy.)

No a na závěr ti přeju mnoho sil a trpělivosti se svým (současným či budoucím) vztahem. Věř, že všechna ta trápení, která ti občas přináší, časem přinesou své plody.

O tom je číslo 3, kterým letošní rok končí. Spojením 2 lidí totiž vzniká něco nového, něco co milence významně přesahuje, a čeho by jeden bez druhého nikdy nedosáhli.

Stačí se podívat na ty krásné malé duše, které umí i znesváření milenci přivést na svět. Už kvůli nim stojí za to se učit, jak ze vztahu nedělat bojové pole, ale místo bezpečí, ve kterém můžeme všichni společně růst.
S láskou Terez Kantu
Zásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top