fbpx

Semínko #17: Ne všechny dluhy jsou od toho, aby byly splaceny... Odpouštěj.

01. 08. 2022
Čtení na: 3 min

Dnešní semínko jsem si vypůjčila z trochu nepravděpodobného místa. Z hardcore punkového festivalu, na kterém jsem strávila posledních pár dní.

Zanechal ve mně mnoho dojmů a přemýšlím, jak je spojit dohromady v jasně srozumitelnou pointu a myslím, že tím správným pojítkem je VZTEK.

Jestli je podle mě něco charakteristické pro hardcore punk, pak je to právě vztek.

A stejně tak mi vyvstane vztek, když přemýšlím, proč je pro lidi těžké odpouštět druhým.

On si totiž člověk kolikrát dokáže říct „ublížil mi, protože jemu taky někdo ublížil / nechovala se ke mně hezky, protože k ní se taky nikdo nechoval hezky…“. Racionálně to dává smysl, člověk se snaží i o soucit, ale v pozadí je pořád ten starý vztek. Vztek na to, že se mi tohle nemuselo stát, že to mohlo být všechno hezčí atd.

A právě ta síla vzteku nechce tu křivdu pustit. Je jako magnet. Proto je skvělé tu sílu ze sebe ventilovat ven. Nezapomínat na ni, nemyslet si, že dokážu odpustit jen hlavou. I tělo potřebuje od-pustit emoce s křivdou spojené.

Lidé se mě často ptají – JAK? Jak to pustit? Jak to odžít?

Já na to používám obvykle meditace. Pustím si správně naladěnou hudbu, která ve mně provokuje smutek či hněv a jdu do sebe, dovnitř. Věnuju tomu tolik času, kolik je potřeba. A že to někdy trvá. A když tu emoci najdu, tak ji ze sebe vykřičím, vytančím, nebo vypláču. A nebo zmlátím nějaký polštář. 😆

A často musím tenhle proces několikrát opakovat, než projdu všemi vrstvami těch emocí. Tělo je nerado uvolňuje všechny najednou. Ví, že by to taky nemuselo unést.

Tím hlavním je tedy čas, který tomu věnuju. Neděje se to samo od sebe. Ani to na to nemůžu nějak přijít hlavou a očůrat to. Ty emoce ve mně prostě jsou a musí ven.

No a díky mé čerstvé zkušenosti s hardcore punkem jsem objevila, že se ty emoce dají krásně ventilovat i na správně laděném koncertě. Nakonec se to od mých meditací zas tak neliší - je tam hudba, která provokuje nějaký vnitřní prožitek.

A tak vlastně není zas tak nepravděpodobné, že tahle krásná myšlenka zazněla zrovna na tomhle místě. Oni to ti hardcore-punkáči asi dávno vědí. 😁

Takže, jestli někde ve tvém životě cítíš, že máš stará zranění, která nedokážeš odpustit, zkus se podívat na to, jestli tě k nim nepoutá starý vztek. A jestli jo, tak se do něj ponoř a zkus ho ze sebe pořádně dostat ven.

Protože...
...ne všechny dluhy jsou od toho, aby byly splaceny. 💛

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top