fbpx

Semínko #15: Poslušná holčička mi krade životní sílu.

27. 06. 2022
Čtení na: 3 min
Podívej se z okna. Co tam vidíš poslední dny? Jedna bouřka střídá druhou. A mají ohromnou sílu. Lámou stromy, berou střechy a přináší povodeň.
Když si chce příroda ulevit, tak si prostě zařve, až lítají blesky!
Proč si myslíš, že ty bys měla být jiná?
Proč máš pocit, že bys měla být neustále klidná, pohodová a příjemně naladěná žena?
Proč máš výčitky, když ti přetečou nervy a vybuchneš?
Nebo jsi sprostá?

Pamatuj ~
~ jsi stvořená ze stejné síly, z jaké je stvořená Země. To ona ti dala život. Nemůžeš být jiná, než je ona. Máš v sobě oheň jejích sopek.
Proto, když se opravdu naštveš, tak se otřásá podlaha. Nejde to jinak. Nesnaž se to potlačovat, potlačíš i svou životní sílu. Ani si to nevyčítej. Nebo bys snad chtěla vyčítat životu, že tě nabil touhle krásnou energií?

Jediné, co bys měla řešit je, jak s touhle energií nakládáš. Jak jí (ne)dovolíš proudit. Jak nad ní ztrácíš kontrolu po tom, co ji příliš dlouho necháváš pod pokličkou. Jak se stáváš jejím otrokem místo toho, abys byla její paní a uměla z ní čerpat šťávu pro svůj život.
To je velké umění, které stojí za to se naučit. Jinak ta tvá síla leží ladem. A jediné na co se zmůže je, že čas od času vybuchne a křičí na partnera nebo na děti.
Přitom bys s ní mohla tvořit. Dávat život svým snům. Probouzet své tělo a svou vášeň…
Čím to je, že s naší sílou neumíme zacházet?
Jistě nebude překvapením, že zakopaný pes je ve výchově. Ta nás obvykle tlačí do role poslušné holčičky, která hezky tiše sedí a dává pozor, když dospělí mluví.
Nikdo nás neučí živelně probouzet a usměrňovat svůj vnitřní oheň.
Přílišné emoce jsou podle rodičů prostě… Fuj! Tak se přece hodná holčička nechová!...
❌❗️❌

Znáš to? Rezonuje to s tebou?

Pokud tě tohle téma volá, vyplň mi prosím dotazník a já se ti ozvu, až budu pořádat živý workshop, který jsem nazvala DEJ SBOHEM POSLUŠNÉ HOLČIČCE. 😉

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top