fbpx

Semínko #9: Můj úsměv je jedna z mých nejkrásnějších křivek.

21. 03. 2022
Čtení na: 3 min
A zároveň je to ten nejlepší make-up, jak řekla Marilyn Monroe.
Ale nezkrášluje jen nás samotné. Svým úsměvem i my zkrášlujeme svět kolem nás. Je to takové hezké win-win. A navíc zadarmo.

Jen v poslední době se děje tolik věcí, které nám ten úsměv spíš berou. Stačí si otevřít jakákoliv média a leckomu zmrzne úsměv na tváři.
Všude samý tlak. Na emoce, na jistoty, na pocit bezpečí.
Jeden by se z toho zbláznil.
No a proč ne? Co když je v tom klíč ke vnitřní svobodě?

Zbláznit se! Nasát medicínu blázna. Dovolit si vískat, křičet, plakat, ale i hlasitě se rozesmát nad vším tím blázincem kolem nás. Nedržet to. Nehrát kultivovaně a s kamennou tváří roli “snáším to v pohodě“. Ale pořádně to uvolnit. Upustit páru. Dovolit si přiznat svou frustraci a prožít ji přes tělo.

My jsme totiž taková civilizace chodících myslí. Za všech okolností racionální. Na pořádné emoce není moc prostor. Leckomu se dokonce zdají jako něco pokleslého.

A tak je držíme pod pokličkou. Snažíme se neztratit tvář. A chtě nechtě se tak musíme odpojovat od našeho těla.

Zavírat ho. Aby nás to nebolelo.

Jenže emoce jsou jeho přirozenou součástí. Proto když je svazujeme, svazujeme i celé naše tělo.

A se zavřeným tělem je k pořádnému úsměvu daleko.

Speciálně my Češi jsme na to takoví specialisti. Profesionální mračouni.

No tak pojďme od toho začít. Možná si neumíš představit, že bys dovolila svým emocím vybuchnout. Možná na to nemáš správné podmínky. Ale usmát se můžeš.

Zkus to. Právě teď. Pořádně zvedni koutky, zatímco čteš tyhle řádky. Je jedno, jestli zrovna cítíš radost. Vůbec na tom nesejde. Protože stejně, jako radost vede k úsměvu, tak světe div se - úsměv vede k radosti.

Proto se usměj a čekej. Radost přijde. Ale usměj se pořádně! Žádné polovičaté jakoby úsměvy. To se nepočítá. Udělej pořádnou kočku šklíbu.

Tohle je totiž ohromně jednoduchý fígl. A vlastně taková léčka na náš mozek. On totiž musí úsměv zahrnout do rovnice celého těla. Najednou mu tam něco nesedí. Ten dole se směje a přitom se cítí (například) mizerně. A čím my jsme ve svém úsměvu vytrvalejší a urputnější, tím víc náš mozek nutíme s tou situací nějak naložit. No a on s tím skutečně něco udělá. A udělá něco moc příjemného. Začne vylučovat do těla látky, které opravdu způsobí, že se začneme cítit radostněji. Pořádek přeci musí být. Když se člověk usmívá, tak má koukat, aby byl šťastný.

Nevěříš?

Zkus to.

Riskuješ jen to, že budeš s úsměvem krásnější.

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top