fbpx

Semínko #8: Má svoboda začíná tam, kde začíná tvá svoboda.

07. 03. 2022
Čtení na: 4 min
Minulý týden jsem vedla kruh na téma aktuálních pocitů a vzala jsem si na pomoc tyhle speciální karty, které nám pomáhaly pro ně dát pozadí. Vybíraly jsme ty, které říkají: „Jak se teď cítím?“, i ty, které ukazují cestu a naději: „Jak z toho ven? Co jako lidstvo potřebujeme, aby se tohle už nemuselo dít?“.





Vybrané karty jsem si pak rozložila před sebe a nechala jejich obrazy spojit do širšího celku spolu se vším, co zaznělo. Dívala jsem se do nich několik hodin. Těch emocí, které otevřely, bylo tolik. Bylo to jako číst v kronice lidstva.

Cítila jsem v pozadí důležitou linku. Spojitost. Zprávu. A přišla. Přesně ve chvíli, kdy už jsem to chtěla zabalit a jít spát. Ve chvíli, kdy unavená mysl konečně vypnula, jak to tak bývá.
~ UBUNTU ~
🌍✨👩🧑🏻👨🏽👩🏾‍🦱👨‍🦳👶🏼🧔👨🏽‍🦲👵👧

JSEM, protože MY jsme. Spojení s ostatními mě dělá člověkem. Nemohu být lidským bez lidí. Existuji jejich prostřednictvím. Jsem součástí společenství. Jsem společenstvím. Moje štěstí je neoddělitelně spjato s ostatními. JÁ VE VÁS A VY VE MNĚ.

Vybavil se mi příběh jednoho antropologa, který dětem v jihoafrickém kmeni zadal hru o nejrychlejšího běžce. Jako odměnu položil koš sladkostí pod velký strom, ke kterému měly děti běžet závod. Když závod ostartoval, tak se děti chytly za ruce, doběhly společně pod strom a sladkosti si rozdělily. Nikdo se nesnažil být nejrychlejší. Když se antropolog divil, proč děti nesoutěžily, tak mu odpověděly: „Jak by se jeden z nás mohl radovat z vítězství, když by ostatní byly smutní?“

A to je ten klíč. Tohle máme učit naše děti, pokud chceme, aby se tenhle svět změnil. Všechno to závodění ve sportech, ve známkách, v úspěchu, v uznání... jen zasívá semínko „musím bojovat o vítězství - musím bojovat s druhými“. Jenže dokud vedeme boj, stále přichází soupeř a z dětských her se postupem času stávají dospělá dramata.

A to přesně zobrazuje karta, kterou jsme na kruhu vybraly jako první (vlevo). Archetyp MILENCI. 💔 Střet protikladů. JÁ versus TY. Boj MÉHO dobra s TVÝM zlem. Potřeba se jasně vymezit a vybrat si strany. Oddělenost místo jednoty. Žití podle hesla ~ moje svoboda začíná tam, kde končí tvá svoboda!

Ale musí to tak být? Co když má svoboda může začínat tam, kde začíná tvá svoboda? Co když můžeme být svobodní společně? Co když to nemusí být kdo z koho?

Zní to jako utopie? Jistě. Protože jsme takhle nebyli vychovaní. Je potřeba od základu překopat způsob, jakým se díváme na svět. Zasadit semínko nového způsobu přemýšlení a pečlivě ho opečovávat. K lidství je třeba vést, málokdo se s ním automaticky narodí. Dokud necháme naše děti v čemkoliv soupeřit, tak jejich lidství nepodporujeme. Učíme je, že je to buď JÁ nebo TY. Neučíme je sílu opravdového MY. A historie se bude znovu a znovu opakovat.

Ale nemusela by. Stačí, když současnou krizi využijeme jako příležitost zrevidovat naše hodnoty. A o tom je přesně karta, kterou jsme vybraly jako poslední. Archetyp SMRT. 🖤 Moment, ve kterém se klube nový život ze starých trosek. Opuštění všeho, co nám neslouží. Cesta k nové naději ~ ke slunci za horizontem. Ta ale nikdy nenastane, dokud to staré opravdu neopustíme ~ staré vzorce myšlení. Vyrůstání v soupeření. Vyrůstání v boji. Kolik trosek nás ještě čeká, než nám to dojde?

Víš ale co? Ty už čekat nemusíš. Ty už tak své děti můžeš vychovávat právě teď. Ty a právě Ty máš ve svých rukou tuhle moc. A je větší, než si myslíš. Neboj se ji použít. Neboj se, že z dětí vyrostou slaboši, když se nenaučí soupeřit s ostatními. Není to tak. To je názor starého světa. Opusť jeho trosky a pomoz tvořit svět nový. Svět, ve kterém SVOBODA JEDNOHO ZAČÍNÁ TAM, KDE ZAČÍNÁ SVOBODA DRUHÉHO.

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top