fbpx

Semínko #5: Úspěchy ostatních nejsou mým selháním.

03. 01. 2022
Čtení na: 4 min
Tahle věta by si zasloužila vytesat do kamene. Zvlášť v naší české kotlině, ve které je tolik běžné si závidět, nebo dokonce i nepřát úspěch. Lidem tu totiž nedochází zásadní věci:

~ Když se někomu daří, já tím nic neztrácím.

Naopak, je to pro mě dobře. Takový člověk totiž může být pro své okolí prospěšný a inspirující. Tam, kde se nikomu nedaří, se nebude lehko žít.

~ Když se někomu daří, o mně to vůbec nic nevypovídá.

Tohle je hlavní kámen úrazu. Od dětství máme tendenci se neustále srovnávat s ostatními a jejich úspěch proto zesiluje vnímání našich vlastních “neúspěchů“. Záměrně používám uvozovky, protože to, co vnímáme jako náš neúspěch / slabost / selhání je velmi subjektivní. A záleží to právě na tom, s kým se srovnáváme.

Když u druhého člověka například uvidíš, že má vysoké tempo a svých cílů dosahuje nevídanou rychlostí, tak si v porovnání s ním budeš připadat neuvěřitelně pomalá. Obvykle si neřekneš „Rychlost je darem tohoto člověka, můžu se od něj inspirovat a možná se i já v něčem dokážu zrychlit. Ale jen potud, pokud mi to bude dělat radost. Rozhodně tak rychlá jako on být nemusím, mé dary jsou jiné a je to v pořádku“. Místo toho ti v hlavě spíš poběží „Měla bys přidat holčičko, koukej jak jsou ostatní rychlejší, jestli nepřidáš, tak asi nejsi tak schopná, jak se snažíš tvářit!“.

Ona je samozřejmě velmi tenká hranice mezi tím, kdy se necháš druhými inspirovat, ale respektuješ přitom sama sebe a své možnosti, a tím, kdy se s druhými snažíš soutěžit, snažíš se je dohnat, snažíš se dokázat si (a jim!), že jsi stejně dobrá.

Ve druhém případě se ti může snadno stát, že přehlédneš, kde vlastně TY máš své dary a talenty. Kde je ta TVÁ jedinečnost. Tolik upínáš svou pozornost ven na ostatní, že ztratíš kontakt s tím, co nosíš uvnitř sebe. S tím, kdo jsi jen Ty a nikdo jiný.

Ty jsi totiž naprosto jedinečná. Máš unikátní kombinaci vlastností, zkušeností a příběhů, které Tě za život potkaly. Proto nikdy nemá smysl se poměřovat s nikým dalším. Představ si, že by se ryba začala poměřovat s ptákem v tom, kdo lépe létá. Myslím, že ani taková létající ryba by to nedotáhla k vnitřní spokojenosti. 😀

Jsi v něčem pomalejší? Paráda, zřejmě to dokážeš udělat více detailněji. Možná jsi také vysoce citlivá a pomalejší tempo vyvažuješ větší opatrností. Nebo do své činnosti zahrnuješ mnohem více souvislostí, než ostatní. Na vše se dá zkrátka dívat z různých úhlů pohledu a Ty vždy rozhoduješ, jaký je ten Tvůj unikátní.

Tak se neboj být v něčem “horší“, nikdy to neznamená, že nedokážeš dosáhnout na své sny. Znamená to, že máš zkrátka svou vlastní unikátní cestu, své vlastní způsoby a své vlastní načasování ~ a to přijímáš ctíš a respektuješ, protože tak vyjadřuješ úctu ke své jedinečnosti a sama k sobě.

Tak se nesrovnávej, buď jedinečná a absolutní TY. A zjistíš, že v jedinečnosti není žádná konkurence. 😉

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top