fbpx

Semínko #2: Když odpouštím, uvolňuji pouta.

13. 12. 2021
Čtení na: 3 min
Říká se, že když Ti někdo ublíží, měla bys to zapsat do písku. A když pro Tebe někdo udělá něco hezkého, měla bys to vytesat do kamene.

Pak nebudeš připoutaná ke svým bolestem, ale necháš je odvát jako zrnka písku, abys mohla jít s lehkostí dál.

Abys mohla jít cestou svobody. Cestou, na které si TY volíš, jak se cítíš.

Spoustu lidí dělá v životě pravý opak a své bolesti si nechávají vrýt hluboko do svého srdce. Někdy vědomě, ale častěji o tom samozřejmě ani neví. Stanou se oběťmi situace. Především, když je někdo zraní ještě jako malé děti.

Možná i Ty tohle cítíš ~ že některé z Tvých pocitů a myšlenek jsou stále připoutané k lidem a událostem, které Tě zranili.
Ale kde je připoutání, tam není svobodná vůle.

~

Schválně se sama sebe zeptej:

Kdo vlastní mé city?

Patří mé tělo a má mysl přítomnosti nebo minulosti? Patří vůbec mně? Nebo jsou připoutané k někomu / něčemu? A kolik energie mě stojí ta pouta udržovat? Nemohla bych tuto energii využít ve svém životě lépe?

Takovými otázkami se budeš vracet sama k sobě.

A o to tu jde. Být u sebe ~ ve svém srdci a milovat se tak, abys kvůli SOBĚ odpouštěla druhým to, čím Tě zraňují. Protože právě SEBE tím osvobodíš ~ uvolníš svá pouta, uvolníš energii, která je držela pohromadě a nasměřuješ ji tam, kde ji je ve Tvém životě nejvíc potřeba.

Já vím nedělá se to tak snadno, jak snadno se o tom píše, ale už jen to, že si tohle uvědomíš ~ že odpouštění uvolňuje Tvá pouta, Ti dává větší vnitřní motivaci a impuls k tomu, abys to dokázala.

~

Tuhle myšlenku jsem dnes vybrala proto, že tento týden provádím ženy v mém kurzu lekcí o odpouštění a budu s nimi procházet prožitkovou technikou, kterou jsem nazvala právě tímto způsobem: Odpouštím a uvolňuji pouta.Cítila jsem ale, že ji chci alespoň takhle sdílet s vámi všemi, protože adventní čas je jako stvořený ke smiřování a od-pouštění všeho, co už není potřeba s sebou vláčet dál do nového roku.

Snad tohle semínko přispěje k tomu, aby se vám to dařilo o něco snadněji.

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top