fbpx

Semínko #1: Mír začíná uvnitř mě.

06. 12. 2021
Čtení na: 3 min

Včera jsme na adventním věnci zapalovali svíčku, která symbolizuje mír. Jednou jsem slyšela zajímavou myšlenku, že mír ve světě zavládne až potom, co zavládne mír v našich vztazích. A to je myslím velká pravda. Ve svých vztazích totiž až příliš snadno sklouzáváme k boji. I když se to nemusí na první pohled zdát, protože jde o zdánlivě neškodné bojůvky…

…bojůvky o to, kdo má pravdu. O to, co si kdo prosadí. O to, kdo umyje nádobí. O to, jakou barvu budou mít obklady v kuchyni…

Nenápadně bojujeme, aby bylo po našem. Někdy také bojujeme o pozornost. A nezřídka bojujeme o to, aby byli naši partneři takoví, jaké je chceme mít.

Jenže každý takový boj ukrajuje kousíček z naší ženskosti.

Naše vnitřní žena totiž vůbec netouží bojovat. Ona moc dobře ví, že boj zbytečně rozděluje. Přináší poražené. A obrovsky unavuje všechny zúčastněné.

Naše vybojovaná vítězství mají ve skutečnosti hořké jádro. To se neprojeví hned, ale pomalu a plíživě otravuje naše vztahy. A ze dvou zamilovaných dělá odcizené spolubydlící.

Boj totiž vytlačuje laskavost, porozumění, vzájemnou péči, bezpodmínečné přijetí a skutečný soucit.
A to přesně se zrcadlí i v našem vnějším světě. Ve společnosti. Ve stavu naší Země.

A speciálně v dnešní době.

Panuje obrovské rozdělení. Obrovský boj na mnoha frontách.

Protože je zkrátka většina z nás zvyklá takhle řešit situace. Viděli jsme to v dětství u našich rodičů. Když po nás chtěli disciplínu, tak byla často vynucovaná pod nátlakem a pohrůžkami trestu.

I mezi sebou rodiče obvykle bojovali. Když chtěl dominantní rodič dosáhnout svého, tak se uchyloval k manipulaci a výčitkám vůči tomu druhému.

Bohužel, to všechno byla semínka pro naše zahrady - když jsme ještě děti, tak si svá semínka nevybíráme. Naši rodiče jsou našimi zahradníky. Někteří v nás vypěstují řádně střižené anglické trávníky, na kterých se nedá svobodně běhat a někteří nás zase nechají napospas pořádným vnitřním džunglím.

Tak či onak s tím v dospělosti bojujeme. A začarovaný kruh se točí dál.

Ale nebude se točit věčně. Je to cítit ve vzduchu. Celé lidstvo prochází obrovskými změnami. Je čím dál víc lidí, kteří si všechny tyhle destruktivní vzorce chování uvědomují a nachází odvahu se z nich vymanit.

Věřím, že i ty mezi ně patříš. Že i ty nechceš opakovat chyby předchozích generací. Že i ty toužíš žít ve světě, kde už nebude potřeba bojovat.

Můžeš pro to udělat ohromně moc ~ už jen tím, že si v sobě zasadíš semínko:

~ Mír začíná uvnitř mě ~

A začneš podle něj i žít.

O pondělních semínkách.


Rozhodla jsem se, že budu každé pondělí rozsévat semínka myšlenek, které bych si moc přála vidět v našem světě. Věřím, že mají šanci vyklíčit v zahradách těch, ke kterým doletí a odtud se budou šířit zase dál. Věřím také, že mají moc proměňovat životy k lepšímu. Protože semínka, která do své mysli zaséváme prorůstají celou naši existenci a spolutvoří život nejen náš, ale celé naší Země. Spousta semínek určitě nebude pod sluncem nijak nová. Vlastně jsou stará minimálně tisíce let. A z určitého pohledu tu možná byly dřív, než my lidé. A přesto v našich životech pořád trochu chybí. Ono totiž nejde jen o to, do své mysli semínko zasadit. Je potřeba o něj také pečovat. Zalévat ho svou pozorností. A to myslím mnoho lidí nedělá. Vidí krásnou myšlenku, možná se i nechají dojmout, možná i semínko spadne do jejich zahrady, ale tam už dál zůstává bez povšimnutí. Budeme tedy společně nejen sázet, ale také zalévat, abychom vytvořili zahrady plné nádherných barev a vůní, ve kterých je radost spočinout.

terez.kanturkova@gmail.comZásady ochrany osobních údajůObchodní podmínky
Top